Lidé však občas jeden druh svítidla nevědomky zaměňují s druhým, a hází je pomyslně do společného „nebezpečného pytle“. Pletou si zkrátka ledky s úsporkami.
Do kontejneru s nebezpečným odpadem patří v první řadě úsporné a klasické zářivky. Důvod je prostý. Jejich náplň obsahuje prudce jedovatou rtuť. Proto také řada lidí přechází na světla obsahující diody. Tam se totiž žádná rtuť nevyskytuje.
Jak se LED diodové žárovky vyrábí
Výrobní proces je v první řadě ve srovnání s vláknovou žárovkou náročnější a velmi komplikovaný. Základ tvoří nosič LED čipů, kterým je většinou klasická deska s plošnými spoji. Čipy jsou chlazeny, podobně jako u výpočetní techniky, odlitky ze slitiny hliníku, a jsou osazeny měničem napětí. Vše se zatavuje do plastové hmoty, která částečně může tlumit zvukové vibrace způsobené indukovaným napětím.
Zatímco klasická vláknová žárovka vyžaduje poměrně snadný proces výroby – tvarování skleněných baněk, vytvoření vakua a upevnění wolframového vlákna, u diodových žárovek je situace složitější. V důsledku náročného výrobního procesu vzniká větší rozsah kvality vyrobených diod a objevují se tím pádem různé výrobní odchylky v kvalitě čipů. Část z nich je oddělena jako prvotřídní výrobky s velmi dlouhou životností, indexem podání barev, světelným tokem a chromatičností, a ty ostatní jsou pak zařazeny do tzv. low-end sérií pro levnější produkty s nižšími požadavky na jejich vlastnosti.